Vývoj tarifu - jízdné od sjednocení tarifů (1953)

Po sjednocení bývalých soukromých dopravců do Dopravních podniků města Ostravy, jejichž základem se stala Společnost moravských místních drah a Místní dráha Ostrava – Karviná (od 1. 7. 1949) a následně také Slezské zemské dráhy (od 1. 10. 1949), byl přijat koncept dopravy, při němž měly hlavní roli hrát tramvajové linky, doplněné o linky tramvajové a autobusové. Aby však tento koncept mohl být vůbec funkční, bylo nutné dosud různé tarifní podmínky sjednotit.

1. 1. 1953 - jednotný tarif Oblastního dopravního komunálního podniku JNV v Ostravě

Od 1. 1. 1953 tak vešel v platnost jednotný tarif Oblastního dopravního komunálního podniku JNV v Ostravě, který byl schválen 20. listopadu předchozího roku ministerstvem vnitra, kdy jízdné bylo nadále přestupné pásmové. Cestující tedy platil na stejnou vzdálenost nezávisle na počtu přestupů stejnou částku. Každá linka měla ve svém seznamu zastávek určenu zastávku, která tvořila zároveň hranici pásma. Na základě počtu projetých pásem pak cestující zaplatil:

[Kčs] základní poloviční noční a účelové spoje
jedno pásmo 3,-- 1,50 6,--
dvě pásma 5,-- 3,-- 10,--
více než dvě pásma 7 / 14

Noční spoje a spoje účelové byly tehdy zpoplatněny dvojnásobnou sazbou. Poloviční jízdné bylo poskytováno dětem do 10 let věku. Jízdné zdarma pak maximálně jednomu dítěti do 4 let věku.

Cestující měli také možnost využít jízdné dělnické týdenní nebo jízdné předplatní s delší dobou platnosti. Cena dělnické týdenní jízdenky byla 30,-- Kčs, avšak pouze tehdy pokud měsíční mzda zaměstnance dosahovala více než 2500,-- Kčs pro svobodnou osobu nebo 3500,-- pro osobu ženatou nebo vdanou. Jízdenka opravňovala vykonat týdně 12 jízd do, resp. z práce. Jízdenka nemohla být využita ve volné dny ani v době platnosti noční sazby, tedy od 23.00 do 4.00. Jízdenku si mohl obstarat pouze zaměstnanec, což dokladoval razítkem.

Jízdné s delší dobou platnosti se vystavovalo na měsíc nebo půl roku, přičemž existovalo také jízdné měsíční školní. Ceny jízdenek shrnuje následující tabulka.

[Kčs] měsíční půlroční školní
měsíční
jedno pásmo 200,-- 1000,-- 50,--
dvě pásma 300,-- 1500,-- 70,--
více než dvě pásma 400,-- 2000,-- 90,--

Ceny jízdného doznaly změn k 1. 6. 1953, kdy proběhla měnová reforma. Veškeré ceny byly přepočítány v poměru 1:5, tzn. například základní jízdenka na jedno pásmo stála místo Kčs 3,-- nově Kčs 0,60.


Poznámka:
Přibližně 2 až 3 dny po měnové reformě bylo vydáno opatření, kdy mohli cestující využívat MHD současně při platbě novou i starou měnou. Problém však byl v tom, že ve staré měně musel cestující zaplatit 10násobek původní ceny, což bylo další z opatření, jak se snažil stát získat velké množství finanční hotovosti ve chvílích, kdy sám nebyl schopen dostat svých finančních závazků.


Tarifní podmínky však zůstaly zachovány.

 |  |
základní přestupní jízdenka vydaná průvodčím
 |  |
poloviční přestupní jízdenka vydaná průvodčím

V autobusech, trolejbusech a tramvajích nové konstrukce fungoval usměrněný pohyb cestujících. V autobusech a trolejbusech byl zaveden nástup zadními dveřmi, v tramvajích dveřmi předními. Cestující si po nástupu do vozidla zakoupil jízdní doklad nebo se prokázal platnou dlouhodobou jízdenkou. K výstupu sloužily dveře ostatní. Rostoucí náklady donutily dopravce v 60. letech 20. století přistoupit k novému systému odbavování cestujících. Mzdové náklady průvodčích nebyly zanedbatelné.

Od 1. 6. 1961 tak začalo platit nařízení, kdy byly 1. vozy souprav na tramvajových linkách č. 3 a 9 určeny pro cestující s předplatními jízdenkami, druhý vůz byl pak obsazen průvodčím a sloužil pro cestující platící jednotlivé jízdné. Toto nařízení načalo být ve větší míře uplatňován postupně od 26. 6. 1961. Následně byl systém rozšířen na linku č. 4, u které byl první vůz vybaven pokladnou pro nepřestupné jízdné, na linku č. 7 (prostřední vůz soupravy vyhrazen pro cestující s předplatní jízdenkou). Od roku 1962 pak začal být rozšiřován provoz s pokladnami u řidiče plzeňského typu, které obsluhoval sám cestující. Vozy vybavené tímto zařízením byly na čele označeny velkým červeným písmenem „S“ v bílém poli.

 |  |  |  |
jízdenka samoobslužného prodeje jízdních dokladů
 |  |
režijní jízdenka samoobslužného prodeje jízdních dokladů
1. 7. 1967 - pásmový nepřestupný tarif

Náklady na provoz se zavedením pokladen podařilo sice snížit, avšak za cenu vysokého zdržování vozidel v zastávkách. V systému s pokladnami totiž nemohlo probíhat dříve ve vysoké míře provozované prodávání jízdních dokladů za jízdy. Dopravní podnik tak od 1. 7. 1967 zavedl mmj. kvůli urychlení provozu nový pásmový nepřestupný tarif, který však vycházel z celostátně platného vládního usnesení č. 222/1966, které vešlo v platnost dne 21. 6. 1966.

Oficiální důvody pro zavedení nového tarifu byly dva a to:

  • vyrovnání cen jízdného nákladům za poskytovanou přepravní službu,
  • likvidace přestupů, které byly podle tehdejšího vládního nařízení zažité.

Toto nařízení šlo až tak daleko, že si dovolilo uvažovat nad tím, z jakého důvodu je vůbec možné, že cestující jedoucí více spoji platí stejné jízdné jako cestující jedoucí pouze spojem jedním! Tehdejší vláda se tedy pravděpodobně domnívala, že cestující jedoucí více spoji, resp. vozidly si musí připlatit za to, že ošlape větší plochu ve vozidlech, resp. prosedí více sedadel.

Ceny jednotlivého jízdného jsou vysledovatelné z následující tabulky.

[Kčs] celé poloviční režijní
jedno pásmo 1,-- 0,50 0,10
dvě pásma 2,-- 1,-- 0,20
více než dvě pásma 3,-- 1,50 0,30

 |  |
jízdenka celého jízdného na jedno pásmo

 |  |
jízdenka samoobslužného prodeje jízdních dokladů

Poloviční jízdné bylo určeno dětem od 6 do 10 let a vojákům do hodnosti četaře. Nadále platilo dvojnásobné jízdné v nočních spojích (23.00 – 4.00) a jízdné ve spojích účelových bylo stanoveno jako součet jízdného za linky účelovým spojem nahrazené, tzn. že jízdou účelovým spojem cestující ušetřil pouze čas, nikoliv však finance. Přeprava zavazadel byla ohodnocena standardním občanským jízdným.

Abychom však tomuto tarifu jenom nekřivdili, je nutné se podívat i na jízdné s delší platností, které naopak cestování ulehčilo. Kvůli urychlení nákupu jízdních dokladů a jejich kontroly bylo zrušeno několik jiných druhů dlouhodobých jízdenek, mezi které patřily také dělnické týdenní jízdenky. Ty však byly nahrazeny předplatními měsíčními a půlročními, které si mohl obstarat kdokoliv. Neplatilo již tedy pravidlo, že týdenní jízdenku může využívat pouze pracovník závodu při cestách do a z práce. Nově platila měsíční jízdenka také o nedělích a svátcích (sobota byla tehdy ještě pracovním dnem) a také v nočních spojích bez příplatku. Novinkou byly též jízdenky půlměsíční, které se zakupovaly na první nebo druhou část příslušného měsíce.

[Kčs] předplatní jízdenky školní jízdenky
počet linek měsíční půlměsíční půlroční měsíční
jedna 36,-- 21,-- 200,-- 16,--
tři 45,-- 25,-- 250,-- 20,--
síťová 60,-- 33,-- 350,-- 30,--

V rámci časové platnosti jízdního dokladu bylo cestujícími umožněno využívat v celé délce trasy linek vyznačených na jízdence a také linek sdílejících trasu s linkami vypsanými na jízdence v tzv. peážním úseku, ale pouze linek jednoho druhu dopravy, tzn. nebylo možné například využívat na jednu měsíční jízdenku pro jednu tramvajovou linku souběžně jedoucí linku autobusovou.

Pro jízdy mimo území města bylo stanoveno, že se vždy při překročení hranice města zvyšuje cena tak, jakoby cestující využíval o jednu linku navíc. Pro jízdenky předplatní tak prakticky existovala dvě pásma, pásmo vnitřní a pásmo vnější, kdy pro obě platily stejné ceny a při překročení hranice mezi pásmy se zvyšovala cena jízdenky právě o jeden řádek v tabulce.

V souvislosti se zavedením nového tarifního uspořádání došlo také ke změnám ve vedení linek, aby nedocházelo k větší diskriminaci cestujících, kteří by museli přestupovat. Nově tak byly některé linky spojeny v jednu delší. Došlo také k úpravám některých hraničních zastávek pásem.

V tarifním systému existovalo i několik dalších výjimek. Po zprovoznění Rudné ulice byla ode dne 1. 11. 1970 zavedena linka č. 45, která ač byla linkou standardní, tak na ní platily specifické tarifní podmínky a cestující zde musel zaplatit dvojnásobné jízdné, čímž chtěl dopravní podnik zamezit přetěžování rychlejších autobusů. Cestující tak měl možnost volby. Buď jel pomalejší tramvají za normální tarif nebo jel rychlejším autobusem za tarif dvojnásobný. Další výjimka z tarifu platila od 24. 4. 1976, tedy od data, kdy byly k Ostravě připojeny mimo jiné obce Petřkovice, Lhotka u Ostravy a Hošťákovice. Kvůli preferenci tramvajové dopravy z Hlučína bylo celé jízdné za hranice Ostravy u l. č. 34 stanoveno na 3,-- Kčs. Odbavování jinak nedoznalo žádných změn. Provoz s průvodčími byl zachován pouze v zadních vozech tramvajových souprav, v tramvajových vozech typu K2 a po určitý čas také ve vozech nočního provozu.

Tarif pamatoval i na takové přepravy, jakou je přeprava štěněte, přeprava kočárku pro panenky, přeprava chryzantém nebo vánočního stromku.

K významným změnám došlo k 1. 7. 1978, kdy bylo zavedeno mechanické odbavování cestujících. K podstatným změnám v tarifu však nedošlo.

 |  |  |  |  |  |

1. 1. 1983 - jednotný tarif MHD

Podstatná změna nastala k 1. 1. 1983, kdy byla zrušena pásma a od tohoto termínu platil na linkách dopravního podniku jednotný tarif MHD. Tento tarif rušil prakticky všechny výjimky. Jízdné bylo od tohoto dne jednotné a činilo 1,-- Kčs. Bezplatně se od tohoto termínu přepravovali i ti, kteří doposud využívali poloviční jízdné (děti do 10 let, vojáci do hodnosti četaře, občané nad 70 let věku). Jedinou výjimkou byla přeprava cestujících v účelových spojích, kde od 1. 1. 1983 platily pouze síťové dlouhodobé jízdenky, a to z důvodu jejich přetěžování.

[Kčs] základní sazba
jedna jízda 1,--

 |  |  |  |

1. 4. 1991

Brzy po změně společenských a politických poměrů v zemi a po uvolnění trhu začalo docházet k vysokému růstu cen vlivem inflace, tedy pojmu do té doby prakticky v poměrech Československa neexistujícímu. V roce 1991 míra inflace činila téměř 56,6 %, což se samozřejmě musel promítnout i v ceně za dopravní služby. Proto musel být k 1. 4. 1991 tarif navýšen.

Základní sazba byla stanovena na 3,-- Kčs. Opět bylo stanoveno poloviční jízdné, kdy se děti a mladiství od nastoupení školní docházky do 16 let přepravovali za 1,-- Kčs. Bezplatné jízdné stále platilo mmj. pro vojáky základní služby do hodnosti četaře, děti do zahájení školní docházky, občany nad 70 let věku. Opětovně byla zavedena dvojnásobná sazba za spoje jedoucí v nočním období.

[Kčs] celé poloviční
jedna jízda 3,-- 1,--

 |  |  |  |

1. 5. 1993

Od 1. 5. 1993 byl pak tarif opět navýšen, kdy základní jízdné stálo 5,-- Kč a zlevněné 2,-- Kč. Všechny ostatní podmínky zůstaly zachovány.

[Kč] celé poloviční
jedna jízda 5,-- 2,--

 |  |  |  |  |  |  |  |  |  |

Poslední podstatnou změnou bylo opětovné vytvoření více tarifně odlišných území, zón s účinností od 1. 9. 1993. Nově bylo zónově rozděleno i město Ostrava (dosud existující zóny 1 – 4) a také okolí města zóny (6, 51 – 56), čímž došlo prakticky pouze k regulaci cen dlouhodobých jízdenek. Od 1. 4. 1995 byl pak počet zón příměstských snížen na 4 (5 – 8), přičemž toto tarifní uskupení vydrželo až do vzniku IDS s platností od 23. 11. 1997.



© MHD-Ostrava 2005 - 2017
(Web není oficiální prezentací Dopravního podniku Ostrava a.s.)

10. června 2016

Toplist