Dne 29. 8. 1944 zažila Ostrava největší letecké bombardování za dobu trvání II. světové války. Poplach byl ve městě vyhlášen v 10.45 hod. a následně bylo v pěti vlnách shozeno minimálně 487 leteckých pum na Zábřeh, Vítkovice, Moravskou a Slezskou Ostravu. Kromě mnoha úmrtí a zranění obyvatel a pracovníků, obrovských škod na majetku firem i občanů, došlo také k velkým škodám na majetku Společnosti moravských místních drah, v té době vystupující zejména pod německým názvem Mährishen Local-Eisenbahn-Gesellschaft (MLEG (SMMD)).

Mimo poničení kolejového svršku a trolejového vedení došlo také ke zničení dvou motorových vozů a k poničení mnohých dalších. Vozový park však po dobu válečných let výrazného rozšíření nedosáhl. Stav při počátku války byl 35 motorových a 28 vlečných vozů, v r. 1942 bylo dodáno dalších 5 vozů motorových a 5 vozů vlečných z Královopolské strojírny v Brně, dalších 5 motorových a 10 vozů vlečných poptaných v r. 1942 se již dodat do konce války nepodařilo.

Ve vztahu k růstu počtu přepravených cestujících (1940 - 17 446 672, 1941 - 26 600 000, 1944 - 44 368 085) je však zřejmé, že se na konci roku 1944 dostala společnost již prakticky do kritické situace. Bylo tedy nutno jednat nejen na poli trvalé snahy o vyrobení v r. 1942 poptaných tramvajových vozů, ale také hledat jiné cesty.

Nevíme, kde všude se společnost MLEG (SMMD) poohlížela, ale můžeme s jistotou říci, že dne 20. 12. 1944 odeslala dopis adresovaný Stadtwerke der Haupstadt der Bewegung München - Verkehrsbetriebe, tedy Komunálním službám hlavního města „hnutí“ Mnichova - dopravnímu podniku. Mnichovský dopravní podnik pak dne 3. 2. 1945 odpověděl, že má všechny své vozy v provozu a nemůže je postrádat, taktéž doplnil informaci, že dopis předává Bavorskému státnímu ministerstvu vnitra, oddělení veřejné dopravy, s tím, aby tento úřad v této věci rozhodl.

Oddělení veřejné dopravy, Bavorského státního ministerstva vnitra pak dne 10. 2. 1945 odpovědělo:

Zjednodušeně bychom mohli uvedený dopis adresovaný MLEG (SMMD) a přijatý dne 3. 3. 1945 přeložit takto:

V tomto místě nám komunikace mizí, avšak s ohledem na blížící se konec války je možné, že už k další výměně korespondence s Říšským ministerstvem dopravy ani nedošlo. Ostatně stav Německé říše před zhroucením ukazuje i to, že dopis putoval téměř měsíc.

O jakých vozech však byla řeč? A jak se tramvaje z norského Osla dostaly do Mnichova? Norsko patřilo mezi lety 1940 a 1945 k mnoha evropským zemím okupovaným Německou říší. A tyto země tak musely „zachraňovat“ Německo po mnohých náletech. Na přelomu let 1943 a 1944 tak do Německa putovalo z Osla celkem 14 motorových a 7 vlečných vozů, z nichž 7 motorových a 2 vlečné putovaly do bavorského Mnichova.

Jedná se tak o vozy, o kterých byla řeč v dopisu výše, a které se mohly při rychlejší komunikaci či dřívějším poptání ze strany MLEG (SMMD) opravdu do Ostravy dostat. Jednotlivé nabízené tramvajové typy popisujeme níže.

Dvounápravové tramvaje ev. č. 58 - 62 typu SS dopravce Oslo Sporveier (Osloské tramvaje, OS) byly v případě vozů ev. č. 58 - 60 vyrobeny v r. 1912, resp. v případě vozů ev. č. 61 a 62 v r. 1913 pro dopravce Kristiania Elektriske Sporvei (Kristiánská elektrická tramvaj, KES), kde následně sloužily pod ev. č. 194 - 198. Dopravce KES byl jedním z mnoha tramvajových dopravců působících v hlavním městě Norska, které až do 31. 12. 1924 neslo jméno Kristiania. V květnu roku 1924 pak došlo po vypršení koncesí ke sloučení dvou soupeřících společností KES a Kristiania Sporveisselskab (Kristiánská tramvajová společnost, KSS) do městské společnosti Oslo Sporveier (Osloské tramvaje, OS).

Všech 5 dvounápravových vozů vyrobila společnost Skabo Jernbanevognfabrikk z Osla za použití elektrické výzbroje společnosti Siemens-Schuckertwerke, výkon elektromotorů typu D58wf byl 2 x 42 kW. Vozy měly rozvor náprav 3,2 m a byly dlouhé 11,2 m (se spřáhly), resp. 10,5 m (pouze vozová skříň). Dosahovaly hmotnosti 13,5 t. Obdobné vozy byly dodávány i ostatním dopravcům v Oslu, čímž se typ SS stal typickým zástupcem osloských tramvají do vypuknutí 2. světové války.

Tramvaje byly pro provoz v Mnichově zkonfiskovány v roce 1944. Po konci války byla snaha vozy vrátit zpět původnímu provozovateli. Povedlo se tak v případě všech pěti vozů, avšak jejich stav nebyl dobrý. Z vozu ev. č. 62 se zachoval pouze podvozek, vozy ev. č. 59 - 61 byly sice v lepším stavu, avšak také s mnoha poškozeními, což znamenalo, že byly postupně provozovatelem zrušeny. Jediný vůz ev. č. 58 byl opraven a navrácen do provozu s cestujícími.

Do dnešních dnů se ani jeden z vozů nezachoval.

vůz typu SS ev. č. 59 v průběhu konfiskace v Mnichově mezi roky 1944 a 1945, foto: Sporveismuseet
interiér vozu typu SS dopravce Oslo Sporveier ev. č. 58 dne 11. 8. 1947, foto: Jan Walter / Sporveismuseet
vůz typu SS dopravce Oslo Sporveier ev. č. 58 ve vozovně č. 5 v Oslu v r. 1956, foto: Lennart Welander / Sporveismuseet

Čtyřnápravové regionální tramvaje ev. č. 3 a 9 typu A dopravce Bærumsbanen byly vyrobeny v r. 1924. Důvodem jejich výroby byly mimo jiné události z r. 1924, kdy byla výše zmíněná společnost KES sloučena se společností KSS v novou městskou společnost OS z důvodu vypršení koncese na provozování tramvajové dopravy na území města Osla. Ne všechny tratě společnosti KES se však na území Osla nacházely. Na základě uvedeného tak společnost KES mohla i po termínu vzniku jednotného dopravního podniku v Oslu v květnu roku 1924 provozovat pod novým názvem Bærumsbanen regionální dráhu postupně v druhé polovině roku 1924 prodlouženou až do stanice Avløs nalézající se západně od Osla.

Celou sérii 12 motorových vozů včetně dvou vozů ev. č. 3 a 9 vyrobila společnost Van der Zypen & Charlier z německého Kolína nad Rýnem za použití elektrické výzbroje společnosti Siemens-Schuckertwerke, výkon elektromotorů typu Dx802 byl 4 x 55 kW. Podvozky vozů měly rozvor náprav 2 m, přičemž vzdálenost otočných čepů obou podvozků byla 5,5 m. Vozy byly dlouhé 12,56 m (se spřáhly), resp. 12 m (pouze vozová skříň). Dosahovaly hmotnosti 26 t.

Tramvaje byly pro provoz v Mnichově zkonfiskovány v roce 1944. Po konci války byly oba vozy vráceny do Osla dopravci Oslo Sporveier, avšak v souvislosti s událostmi ve městě se již staly nepotřebnými. Vůz ev. č. 9 byl zrušen a posloužil částečně pro stavbu jiného vozu a vůz ev. č. 3 se stal vozem služebním. Ten následně pod ev. č. 43 a 393 přečkal až do dnešních dnů a je součástí sbírky tramvajového muzea v Oslu.

vůz typu A ev. č. 3 dopravce Bærumsbanen odbavuje v počátku provozu cestující v zastávce Haslum, foto: Eneret S. Gran
vůz typu A ev. č. 3 dopravce Bærumsbanen odbavuje v počátku provozu cestující v zastávce Haslum, foto: Eneret S. Gran
vůz typu A ev. č. 3 dopravce Bærumsbanen v počátku provozu cestující v zastávce Tjernsrud, foto: Eneret S. Gran

Čtyřnápravové vlečné vozy ev. č. 36 a 37 typu A dopravce Bærumsbanen byly vyrobeny v r. 1926 pod ev. č. 4 a 6 pro společnost Akersbanerne, která je pořídila pro svou první dráhu Østonsjøbanen ležící na východě dnešního města. Důvodem byla potřeba nahradit dočasný provoz dopravce Oslo Sporveier na této dráze. Po postupném ukončování provozu ze strany společnosti a předávání jednotlivých částí svého systému jiným dopravcům se tak v r. 1937 stalo i s dráhou Østonsjøbanen, která přešla provozně pod dopravce Bærumsbanen.

Sérii 3 vlečných vozů včetně dvou popisovaných vozů vyrobila společnost Skabo Jernbanevognfabrikk z Osla. Vozy byly rozměrově v zásadě podobné obdobným motorovým i vlečným vozům shodného typu A vyrobeným společností Van der Zypen & Charlier z německého Kolína nad Rýnem, rozdílná byla jejich délka způsobená prodloužením nástupních plošin. Vozy tak dosahovaly délky 13,16 m (se spřáhly), resp. 12,6 m (pouze vozová skříň). Dosahovaly hmotnosti 12,6 t.

Oba vlečné vozy byly pro provoz v Mnichově zkonfiskovány v roce 1944. V souvislosti s velkým požkozením z důvodu náletů byly oba vozy zrušeny již v Mnichově. Ani jeden z vozů se tak nezachoval.

© MHD-Ostrava 2005 - 2025
(Web není oficiální prezentací Dopravního podniku Ostrava a.s.)

13. března 2025