K zálibě v hromadné dopravě patří téměř neodmyslitelně také fotografování, což znamená, že každý z vás se s největší pravděpodobností ocitl nebo ocitne před obrovskou nabídkou fotoaparátů na trhu, ve které se lze zdánlivě jen těžko vyznat, se záměrem pořídit si právě ten pro něj nejvhodnější přístroj. Sám jsem tento maratón právě absolvoval a nasbíral jsem při něm spoustu nových znalostí, o které bych se zde rád podělil. Budu zde zmiňovat jak obecná fakta, tak své vlastní názory, případně odkazy na již existující v tomto směru užitečné články a budu se snažit zdůraznit parametry důležité v našem oboru fotografování. Rovněž bych rád upozornil, že oblast mého přehledu je lehce zkreslena mou cílovou kategorií fotoaparátů, čímž bych rád předešel výtkám majitelů jiných kategorií fotoaparátu o neúplných informacích.

Jakmile se rozhodnete pořídit si nový fotoaparát a nejde o rozhodnutí nenadálé, kdy Vám např. původní přístroj vypoví službu (v takovém případě nezbývá než fázi výběru poněkud zkrátit a o to více ,,risknout" výběr např. na doporučení prodavačů a známých), je vhodné počítat od tohoto okamžiku do samotného zakoupení s dobou pro vybírání řádově pár týdnů i měsíc. Na začátku byste si měli sepsat některé alespoň přibližné parametry, které od fotoaparátu na počátku výběru žádáte a očekáváte; záměrně zdůrazňuji na počátku výběru, jelikož se klidně může stát, že jakkoliv se vám to v tuto chvíli může zdát neuvěřitelné, tak nakonec fotoaparát s Vašimi požadavky zkrátka nenaleznete. V průběhu článku se postupně dovíte, které hlavní parametry by měly být těmi stěžejními hledanými.

Prvním a pravděpodobně nejjednodušším rozhodnutím je volba mezi záznamem na film a záznamem digitálním. V našem oboru a v dnešní době, kdy naprostá většina zdařilých snímků putuje co nejrychleji po pořízení a případné úpravě v počítači na internet, považuji za samozřejmost volbu digitálního fotoaparátu, při čemž dále už se budu věnovat také pouze této kategorii.

Hlavním limitujícím faktorem pro spoustu z nás bude jistě cena, co si budeme povídat, a záleží jen na každém, jak vysoko může případně chce jít. Většinou - ne vždy! - samozřejmě platí přímá úměra mezi cenou a možnostmi, které nám následně fotoaparát nabídne. Tady je záhodno připomenout, že musíme předem počítat nejen s cenou samotného přístroje, ale také veškerého příslušenství, tedy náhradní akumulátor, dostatečně prostorná a rychlá paměťová karta, případně veškeré optické příslušenství pro fotoaparáty s vyměnitelnými objektivy, a nakonec brašna pro vše, co s sebou budeme potřebovat nosit v terénu.

S naší prakticky stálou potřebou přenášet a používat fotoaparát v ulicích města úzce souvisí jeho rozměry a hmotnost, kteréžto jsou bohužel v dnešní době rovněž ve většině případů přímou úměrou ke kvalitě, ačkoliv, jak se dovíme níže, by tomu tak zdaleka být vždy nemuselo. Já osobně, 5 let zvyklý na kompakt o hmotnosti 180 g i s bateriemi, jsem dostal do rukou zrcadlovku, a přestože šlo o jeden z menších modelů této kategorie, nikdy bych si jej jako jediný fotoaparát právě kvůli velkým rozměrům a poměrně vysoké hmotnosti nepořídil. V našem oboru je vždy výhoda mít jakýkoliv fotoaparát vždy při sobě a v případě neočekávaných událostí, kterým se mnohdy stáváme svědky, jsme připraveni je zdokumentovat. Mnoho majitelů větších fotoaparátů toto řeší pořízením ještě druhého přístroje, který mají vždy při sobě, na rozdíl od onoho velkého fotoaparátu, jenž pak berou ven jen na plánované ,,fotoakce".

Pro mnoho z nás, opět to souvisí s praktičností při fotografování v terénu, je důležitým faktorem napájení fotoaparátu, tedy buď bateriemi či akumulátory běžné velikosti AA (tužkových baterií), nebo speciálními akumulátory vyráběnými pro daný model či několik modelů fotoaparátů. Bohužel přístrojů s možností napájení klasickými tužkovými články je již velice málo, výrobci většinou dávají přednost napájení různými typy lithiových akumulátorů pro jejich praktičtější rozměry při daném potřebném napětí pro provoz fotoaparátu. Pro nás fotografy to znamená mnohonásobně vyšší pořizovací cenu akumulátoru a většinou nemožnost si jej půjčit od kolegy, když se mi náhodou cestou vybije dříve než očekávám a nemám s sebou náhradní.

Nyní se dostáváme již ke skutečně fotografickým vlastnostem fotoaparátu. Dvěma nejdůležitějšími součástmi fotoaparátu, které primárně ,,dělají" obraz a na kterých především závisí prvotní kvalita fotografie, jsou objektiv a obrazový snímač.

Obrazový snímač je světlocitlivý čip, na který skrze objektiv dopadá světlo, jsou z něj elektronikou fotoaparátu čtena data o množství dopadajícího světla v každém jednotlivém bodě, tedy pixelu, a v každé ze tří barevných složek (červené, modré a zelené) světla. Obrazové snímače lze rozdělit na dva základní typy podle použité technologie - tzv. CCD a CMOS. Obecně můžeme říci, že CCD snímače se vyrábějí s poměrně malými rozměry pro použití v kompaktních fotoaparátech. Naopak snímače CMOS jsou zpravidla ve velikostech větších. Jsou zde výjimky, ovšem několik prvotních pokusů různých výrobců ukázalo, že u malých CMOS snímačů se dosud nedařilo dosáhnout oproti CCD snímačům stejných velikostí příliš kvalitních výsledků. A jaký má rozlišování obou typů praktický význam pro nás fotografy? Především z CMOS snímače lze ve srovnání s CCD číst data několikanásobně rychleji, což se následně projeví významně vyšší možnou rychlostí sériového snímání fotoaparátu a rovněž možností snímání videozáznamů ve vyšší kvalitě jak co do počtu snímků za sekundu, tak zároveň co do rozlišení. V současné době přicházejí výrobci s vylepšeními CMOS snímačů (např. technologií Exmor R^TM CMOS), které se snaží řešit použitelnost těchto snímačů i v malých provedeních.

Obrazový snímač obecně má dva resp. tři základní parametry. V prvé řadě jde o velikost, ta je udávána zpravidla buď v rozměrech v milimetrech nebo jako úhlopříčka ve zlomku palce. Ačkoliv většinou není potřeba toto vědět, uvedu příklad přepočtu úhlopříčky na pro nás lépe představitelné rozměry.

Jestliže je u fotoaparátu uvedeno: ,,Velikost snímače je 1/1,63".", pak 1 / 1,63 = 0,6135 a 0,6135 · 25,4 = 15,6 mm. Úhlopříčka snímače je tedy 15,6 mm.

Bohužel tento rozměr vždy neodpovídá přesné úhlopříčce snímací plochy, ale může být o něco větší. V praxi stačí umět porovnat jednotlivé velikosti. Pro příklad uvedu několik běžných velikostí úhlopříček udávaných buď určitou zavedenou zkratkou nebo ve zlomku palců seřazených od největšího snímače po nejmenší:

Full frame (FF) > APS-C > 4/3" > 1" > 2/3" (=1/1,5") > 1/1,63" > 1/1,7" > 1/2,3" > 1/2,33" > 1/2,5".

Poměr stran snímačů je zpravidla přibližně 4:3 u malých provedení pro kompaktní fotoaparáty a 3:2 u snímačů větších. Tento poměr pak přímo souvisí s výsledným poměrem stran fotografie v pořízené v plném rozlišení fotoaparátu.

Druhým důležitým parametrem snímače je rozlišení, tedy počet jednotlivých snímacích pixelů umístěných na ploše snímače. Většinou řádově v jednotkách až desítkách megepixelů.

Z těchto dvou údajů, tedy plochy snímače a počtu pixelů, lze jednoduše vypočítat parametr třetí - pixelovou hustotu, případně její převrácenou hodnotu - velikost jednoho pixelu. Tento údaj je pak nejdůležitější pro výslednou kvalitu pořízeného snímku. A právě zde se vyskytuje, nebojím se říci, největší omyl, do něhož je uváděna laická veřejnost v této oblasti, a kterého krutě zneužívá marketing společností zabývajících se výrobou a prodejem fotografické techniky a to dokonce na úkor kvality svých výrobků, čímž si naopak rozhodně nezískávají tu část veřejnosti, která je dané problematiky znalá. Při tom zde platí naprosto jednoduchá logická úměra - čím větší rozměr má jednotlivý snímací bod, pixel, na snímači, resp. čím nižší je hustota pixelů na ploše snímače, tím skutečnější, věrohodnější, kvalitnější obraz je elektronika fotoaparátu schopna ze snímače přečíst. V praxi to znamená, že jestliže budu mít snímač o velikosti např. 1/1,7" s rozlišením 12 Mpx a stejně velký snímač s rozlišením ,,pouze" 6 Mpx, pak výsledná fotografie ze snímače s nižším rozlišením bude kvalitnější. Při vyšším rozlišení sice máme teoretickou možnost si výsledný snímek více přiblížit, ale zároveň toto rozlišení již bude natolik za hranicemi snímače podat kvalitní výsledek, že nám to vlastně v praxi k ničemu nebude, a vůbec ve skutečnosti na větší fotografii neuvidíme více detailů než na té, která je sice menší, ale byla pořízena skrze snímač s poloviční pixelovou hustotou. U snímků pořízených fotoaparátem se snímačem s přehnaně vysokou pixelovou hustotou, což jsou bohužel v dnešní době díky marketingu téměř všechny kompaktní a ultrazoomové fotoaparáty, se ve velké míře projevuje tzv. digitální šum, který můžeme pozorovat na fotografiích zobrazených na monitoru 1:1 (v plném rozlišení) v podobě jakýchsi malých skvrn převážně na jednobarevných plochách snímku. Touto problematikou se krásně zabývá server 6mpixel.org.

Se zvýšenou citlivostí (ISO) sice dosáhneme možnosti použití kratší doby expozice, což se hodí při fotografování jedoucích vozidel za zhoršených světelných podmínek, ale zároveň se tímto musíme smířit právě s dále zvýšeným výskytem tohoto nežádoucího efektu na výsledném snímku než při fotogravování s citlivostí nastavenou na minimální hodnotu.

Při výběru přístroje pro naše běžné potřeby vystavování snímků na web tedy není primárně důležité, zda má fotoaparát maximální rozlišení 5 nebo 15 Mpx, ale je důležité, aby měl tomu odpovídající velikost snímače. Pro snímač s úhlopříčkou 1/2,5" může být ideální hodnota rozlišení 3 Mpx (např. rozměry fotky 2000 x 1500 px), pro snímač s úhlopříčkou 4/3" i 20 Mpx (např. rozměry fotky 5400 x 3600 px).

Před tím, než se vůbec obraz resp. světlo dostane na samotný snímač, musí projít požadovanou optickou úpravou, tu má na starosti objektiv. V tomto ohledu se opět poměrně nesmyslně uvádí u většiny kompaktních a ultrazoomových fotoaparátů jako hlavní parametr optický zoom. Mnohem důležitější je ovšem rozsah ohniskových vzdáleností, kterých je objektiv schopen dosáhnout. Ty se uvádějí v milimetrech a pro jakési sjednocení a srovnávání jednotlivých přístrojů se používají hodnoty tzv. přepočtené na 35mm kinofilm. Prakticky to znamená vynásobení hodnoty skutečné ohniskové vzdálenosti tzv. crop faktorem, což je podíl úhlopříčky políčka 35mm kinofilmu a úhlopříčky snímací plochy obrazového snímače daného fotoaparátu.

U každého objektivu případně fotoaparátu, pokud je objektiv jeho neoddělitelnou součástí, je vždy uvedena nejkratší a nejdelší ohnisková vzdálenost. Teprve podíl těchto dvou hodnot pak určuje tzv. optický zoom. Pokud má objektiv pevnou ohniskovou vzdálenost, tedy 1x zoom, je u něj samozřejmě uvedeno pouze jedno číslo. Čím nižší je nejkratší ohnisková vzdálenost, které je možno u daného objektivu dosáhnout, tím je záběr tzv. širokoúhlejší (tento pojem nesouvisí s chybně zdomácnělým výrazem pro horizontálně ořezaný obraz na obrazovce televizoru při vysílání ve formátu s jiným poměrem stran, ale znamená to, že jsme schopni do záběru dostat větší pozorovací úhel). Naopak čím vyšší je číslo nejdelší ohniskové vzdálenosti objektivu, tím blíže si na snímku můžeme ,,přitáhnout" k sobě jinak vzdálený objekt. Z tohoto ještě jednou vyplývá, že nemusí být zoom jako zoom, i když by jeho hodnota byla stejná. Můžeme mít objektiv s rozsahem ohnisek 28 - 112 mm, nebo také 50 - 200 mm, při čemž u obou podílem zjistíme hodnotu zoomu rovnou čtyřem. U prvního objektivu můžeme získat záběr objektu k nám velmi blízkého (a rovněž pořizovat makro snímky) až po řekněme lehce vzdáleného, kdežto u druhého objektivu již budeme muset od blízkého objektu poodstoupit, aby nám do záběru vešel, ovšem na nejdelším ohnisku můžeme fotografovat mnohem vzdálenější objekty.

Pro nás, kteří velice často fotografujeme vozidla za jízdy, bude důležitým parametrem objektivu jeho světelnost. Ta udává množství světla, které je schopen objektiv propustit ke snímači. Větší světelnost objektivu znamená především možnost použít kratší dobu expozice, tedy i podmínky výhodnější pro vyfotografování objektu v pohybu. Za takovou obecnou hranici expoziční doby, při které je jedoucí tramvaj na snímku nerozmazaná, považuji 1/400 sekundy. Je to však přibližná hodnota závislá na více faktorech. Světelnost objektivu se často udává v podobě nejnižšího clonového čísla, kterého je schopen objektiv dosáhnout. Světelnost objektivu s proměnným ohniskem se zpravidla snižuje s prodlužující se ohniskovou vzdáleností. V takovém případě se u objektivu uvádí světelnost při nejkratší a nejdelší ohniskové vzdálenosti např. 28 - 140 / 2,8 - 4,5 znamená, že při nejkratší ohniskové vzdálenosti 28 mm je možno využít clony od 2,8, při nejdelší ohniskové vzdálenosti 140 mm je již nejmenší dosažitelné clonové číslo 4,5. Nejvyšší clonové číslo pak v obou případech závisí na možnostech clony daného fotoaparátu či objektivu.

Ani objektiv jakožto optická soustava nemůže být ideální a nepropouští světlo resp. jeho jednotlivé barevné složky ve všech místech obrazu tak, jak bychom si představovali, tedy shodně. Každý objektiv tedy více či méně trpí na několik optických vad, které zde ale nebudou podrobně popsány. Jsou to např.: Sférické zkreslení, vinětace, neostrost v rozích, difrakce, chromatická aberace (barevné zkreslení). Ačkoliv míra výskytu těchto optických vad závisí na celkovém provedení objektivu, obecně pak navíc roste s rozsahem ohniskových vzdáleností, tedy číslem možného optického zoomu objektivu. Zde se opět projevuje snaha marketingových oddělení výrobců tlačit na techniky, aby vyvíjeli stále větší a větší ultrazoomové objektivy i přesto, že budou o to více trpět na zmíněné optické vady, a zároveň se těmito hodnotami snažit oslňovat neznalé zákazníky. Nehledě na to, že v objektivu zazoomovaném na takových 300 mm a více už je poměrně obtížné udržet zaměrovaný objekt z ruky. Největší zastánci kvalitního optického podání objektivu dokonce jakékoliv zoomovací objektivy odmítají s tím, že při dostatečně velkém a kvalitním snímači opticky přibližovat nepotřebují a k ,,přitáhnutí" si objektu jim stačí udělat výřez z původní dostatečně kvalitní fotografie. Tato metoda se ovšem, jak jistě uznáte, v našem oboru příliš nehodí.

Objektiv je vlastně přímo opticky vázán na obrazový snímač, tzn. že musí dodat takovou velikost výstupního obrazu, jak velká je užitečná plocha snímače. Z toho vyplývá přímá úměra mezi úhlopříčkou obrazového snímače a průměrem objektivu. Když si k tomu připočteme další přímou úměru mezi velikostí zoomu a opět velikostí objektivu, dostaneme odpověď hned na několik otázek a vysvětlení nejméně jedné z cest, kterými se vývoj fotoaparátů ubírá.

Prvně je toto jedním z důvodů, hned po výše popsaném problému s větší mírou optických vad u objektivů typu zoom, používání vyměnitelných objektivů u fotoaparátů s velkými obrazovými snímači. Totiž objektiv, který by měl obsáhnout celý rozsah ohnisek, jaký člověk fotografujicí různé typy scén potřebuje, a který by zároveň měl dodávat obraz na velký snímač, by dosáhl prakticky nepoužitelných rozměrů a jistě také mizerné světelnosti.

V posledních letech vznikla nová, velice lákavá, kategorie digitálních fotoaparátů - jde o tzv. kompakty s vyměnitelnými objektivy nebo také ,,bezzrcadlovky". Jak už druhý název napovídá, jde o kategorii přístrojů, která vyplňuje mezeru v sortimentu pro uživatele, kteří nepotřebují nebo nechtějí pravou zrcadlovku, ale zároveň nepohrdnou velkým obrazovým snímačem. Tato kategorie pak nabízí poměrně vysokou obrazovou kvalitu a zároveň rozměry těla fotoaparátu blízké klasickým kompaktům, čímž alespoň částečně snižuje rozměry a hmotnost přístroje oproti zrcadlovkám. Vyměnitelné objektivy pak zůstávají již z výše uvedených důvodů při větším snímači samozřejmostí.

Jakmile člověk vysloví přání kvalitních fotografií, slyší ze všech možných stran: ,,Kup si zrcadlovku, jinak ti to fotit nebude a místo fotek budeš mít jen zašuměné pokusy." V čem je vlastně podstata zrcadlovky? Aby měl fotograf přesný náhled budoucího snímku včetně jeho zaostření tak, jak bude zaznamenán, je obraz odrážen přímo z objektivu sklopným zrcadlem a skrze pětiboký hranol do hledáčku. Při stisku spouště dojde ke sklopení zrcadla a obraz je tak promítán přímo na snímač jinak umístěný za zrcadlem a provede se záznam. Jak sami vidíte, jde ,,pouze" o zvýšení komfortu pro fotografa, není zde nic, co by mělo mít vliv na kvalitu výsledné fotografie, tedy žádný výrazný pozitivní vliv oproti kompaktním fotoaparátům. A ono ,,kouzlo", díky němuž produkují zrcadlovky výrazně kvalitnější fotografie než kompakty, tkví opět v použití velkého obrazového snímače s nízkou pixelovou hustotou. A právě toto již dnes několik výrobců nabízí v podobě kompaktnějších výše zmíněných ,,bezzrcadlovek". Stejného efektu kvalitního výstupu ze snímače, pouze s nižším rozlišením, by šlo dosáhnout i u malých kompaktů při použití dostatečně nízké pixelové hustoty, ovšem marketing žádného z výrobců dnes již nedovolí vypustit do prodeje byť průměrný kompakt s jednociferným počtem megapixelů. Svůj poněkud menší, však také významný, díl práce pak může sehrát i kvalitní zpracování obrazu obrazovým procesorem. Druhým podstatným parametrem, ve kterém pak zrcadlovky excelují je rychlost ostření, a to např. i díky tzv. fázovému ostření na rozdíl od ostření kontrastního zpravidla užívaného u kompaktních fotoaparátů, nebo také díky kvalitnější elektronice zpracovávající obraz.

Abych uvedl na pravou míru všechny pojmy zde i v jiných zdrojích použité pro jednotlivé kategorie fotoaparátů, dovolím si následující seznam:

• Kompaktní fotoaparáty
• Malé kompaktní fotoaparáty - kompakty v původním pravém slova smyslu, veškeré kompakty vyjma následujících dvou podkategorií - ovšem i samotná tato podkategorie je velice obsáhlá a rozmanitá; od velmi malých kapesních fotoaparátů, řečených ,,mýdlových krabiček", podobajících se mnohdy spíše módním doplňkům, přes střední třídu pro nenáročné uživatele, kteří ovšem již fotí poměrně často, až po ,,profesionální" nebo také ,,hi-end kompakty" stále ještě ale s pevnými objektivy.
• Ultrazoomy - kompakty s poněkud větším tělem hlavně kvůli typicky vystrčenému objektivu o větším průměru; mají zpravidla dvojciferný údaj o optickém zoomu.
• Kompaktní fotoaparáty s vyměnitelnými objektivy - výše zmíněná nejmladší třída fotoaparátů; těla dosahují velikostí větších i menších kompaktů, k tomu vyměnitelné objektivy; často - ale ne vždy! - s čipem velikosti 4/3", odtud názvy podkategorií ,,Four Thirds System" a ,,Micro Four Thirds System"; dále také obecně ,,bezzrcadlovky", ,,zrcadlovky bez zrcátka".
• ,,EVF zrcadlovky" nebo také ,,nepravé zrcadlovky" - zde vlastně nejde o další podkategorii, ale spíše o princip, který může být teoreticky aplikován u všech předchoozích skupin; v praxi převážně u ultrazoomů; jde o přístroj, kde je použit elektronický hledáček tzv. EVF, do kterého je obraz přenášen elektronicky živě přímo z obrazového snímače, takže fotograf vidí přesný obraz tak, jako je tomu u pravé zrcadlovky.
• Zrcadlovky - jediná kategorie skutečně pravých zrcadlovek s optickým přenášením obrazu do hledáčku díky sklopnému zrcátku přímo z objektivu, viz výše.

Kdykoliv je zmínka o poloprofesionální ba dokonce profesionální fotografii, nesmí chybět pojem RAW. RAW ve svých různých variantách používaných různými výrobci je formát pro uchovávání nezpracovaných dat jednoho snímku z obrazového snímače. Fotoaparáty běžně nabízejí možnost zpracovat snímky a uložit do formátu JPEG, případně TIFF. Takovýto snímek lze dále upravovat už jen omezeně a vždy s další ztrátou obrazové informace, má fotoaparátem (dle jeho aktuálního uživatelského či interního nastavení) definované vyvážení bílé, ostrost, sytost barev, kontrast, více či méně agresivně a úspěšně zmírněn šum, případně další úpravy. Při fotografování do formátu RAW stačí nastavit pouze dobu expozice, clonu a citlivost (ISO), další nastavení nemají význam, protože ihned po zaznamenání snímačem jsou data z něj uložena do souboru, většinou několikanásobně většího než je komprimovaný formát JPEG, a dále nezpracovávána. Veškerý další postup zpracování takto zaznamenaných snímků je pak nutno provést v příslušném softwaru v počítači, případně dodatečně ve fotoaparátu, pokud tuto funkci nabízí. Je tedy opět na každém z nás, zda si dopřát ten luxus, ale také obětovat ten čas a dát si tu práci, zpracovat si snímky dle vlastního gusta doma v počítači, nebo důvěřovat fotoaparátu a neméně svému oku a odhadu a svým zkušenostem při jeho nastavování v terénu.

Samozřejmě digitální fotoaparáty v dnešní době nabízejí další spoustu zde nezmiňovaných funkcí a nastavení, jednotlivé modely se mohou diametrálně lišit ergonomií, způsobem ovládání (nezmínil jsem zde např. výklopný displej, který někomu vyhovovat může, někomu nemusí stejně jako další funkce a parametry) a, v tomto případě bych osobně řekl, v poslední řadě vzhledem. Tím chci říci, že je vždy vhodné předem si vyhledat všechny dostupné informace o přístroji, pročíst recenze, dokonce si pročíst návod k obsluze, pokud jej u výrobce, prodejce či jinde seženete, zjistit si případné zkušenosti již hrdých i méně spokojených majitelů stejného fotoaparátu a hlavně navštívit některou z prodejen fotografické techniky a v klidu si fotoaparát ,,osahat" a vyzkoušet osobně, případně pokud toto prodejce nabízí zdarma či za přijatelný poplatek zapůjčit si fotoaparát na den nebo dva a odzkoušet si jej přímo pro konkrétní potřeby.

Přeji tedy šťastnou ruku při tom Vašem procesu výběru nového fotoaparátu a následně s ním mnoho vydařených snímků. V úvodu jsem upozornil, že článek zřejmě nebude obsahovat informace z veškerých oblastí fotopřístrojů, pokud Vám zde ale skutečně hodně něco chybí a budu o tom něco vědět, pište na e-mail, rád článek doplním.

© MHD-Ostrava 2005 - 2024
(Web není oficiální prezentací Dopravního podniku Ostrava a.s.)

10. dubna 2011